...poznejte, co ve vás je!

Ontogeneze, fylogeneze

Ontogenezí rozumíme: individuální vývoj organizmu (týká se nejen člověka, ale i jakéhokoliv organizmu rostlinného nebo živočišného) od vzniku zárodku až do zániku jedince.

Fylogeneze nebo také fylogenetický vývoj je vývoj druhů organismů v historickém sledu ve smyslu evoluční teorie. Fylogeneze většinou vede od jednodušších organismů ke složitějším a na prostředí nezávislejším. Fylogenezi je nutno vždy chápat v jednotě s ontogenezí, tj. individuálním vývojem organismů.

Oba tyto procesy jsou vždy vzájemně těsně spojeny a vzájemně se podmiňují. Jejich jednotu vyjadřuje biogenetický zákon (viz dále). Objasnění fylogeneze se děje buď rekonstrukcí fylogenetických změn fosilního a recentního materiálu, nebo interpretací poznatků získaných studiem žijících organismů.

Rozdíl mezi oběma procesy je následující: 
ontogeneze - vývoj individuální - je proces geneticky programovaný a cyklický 
fylogeneze - historický vývoj organizmů - není programován, nýbrž je nahodilý. 

 

ONTOGENEZE

Přehled  fází (období)  ontogeneze  člověka: 

  • prenatální období
    • oplozené vajíčko (zygota) od oplození do konce 1. týdne
    • embryo (zárodek)  2. týden - 8. týden
    • fetus (plod)  9. týden - porod
  • novorozenecké období 1.den  - 28 dní; začíná narozením a trvá asi do zahojení pupeční jizvy
  • kojenec 28 dní - 1 rok; do prořezání prvních zoubků
  • batolecí období 1 rok - 3 roky; rozvíjejí se psychické a motorické funkce, dítě začíná mluvit, učí se základním hygienickým návykům.
    • mladší batolecí období 1 - 2 roky
    • starší batolecí období 2 - 3 roky
  • předškolní období  3 - 6 (7) let; zdokonalování řeči, utváření povahových vlastností, změna postavy, začleňování dítěte do kolektivu
  • školní období 6 (7) - 15 let
    • mladší školní období 6 - 11 let – roste trvalý chrup, dítě se učí
    • starší školní období 11 - 15 let (puberta)
  • dospívání - adolescence 15 - 20 let; puberta,
  • dospělost 20 - 65 let
    • mladší dospělost 20 - 35 let
    • střední dospělost 35 - 50 let
    • starší dospělost 50 - 65 let
  • staří 65 a více let
    • presénium (stárnutí) 65 - 75 let
    • sénium (stáří) 75 - 85 let
    • dlouhověkost nad 85 let

 

Embryonální vývoj:

Vývoj jedince u živočichů začíná oplodněním vajíčka, přičemž splývá zralá samčí pohlavní buňka (spermie) se zralou samičí pohlavní buňkou (vajíčkem - oocytem). Za normálních okolností se v každé buňce těla nacházejí chromozomy v párech. K dělení takovýchto buněk dochází způsobem nazývaným mitóza. Pohlavní buňky obsahují jeden chromozóm z každého páru (haploidní sada) a vznikají způsobem dělení nazývaným meióza. Splynutím pohlavních buněk (a jejich jader) je v oplodněném vajíčku obnovená výbava jádra s dvojicemi chromozomů (diploidní sada).

Oplodněné vajíčko se rychle dělí mitózami. Mezi dceřinými buňkami na povrchu vajíčka zůstávají charakteristické rýhy. Dělení oplodněného vajíčka se proto jinak také nazývá rýhování. Vývoj rýhujícího se vajíčka je možné popsat na příkladě obojživelníků. Po několika rýhovacích dělení vzniká shluk buněk, morula. Dalším dělením se morula mění na jednovrstvý dutý kulovitý útvar, blastulu. Jednovrstvová blastula se dále procesem zvaným gastrulace mění na dvojvrstvý zárodek, gastrulu. Vrstvami gastruly jsou vnější zárodeční list - ektoderm a vnitřní zárodeční list - entoderm. Nejjednodušší gastrulace probíhá vchlípením části buněk blastuly, invaginací. Vznikne dvouvrstvový útvar s malým otvorem jako pozůstatkem vchlípení. Tento otvor se nazývá blastoporus. Vzniklá dutina gastruly se nazývá prvostřevo - archenteron.

Po gastrulaci, kterou vznikly ektoderm a entoderm, se vyvíjí třetí zárodečný list - mezoderm. Nejjednodušší způsob jeho vzniku pozorujeme u obojživelníků. Buňky, které byly původně součástí povrchové vrstvy gastruly se nahromadí v oblasti blastoporu. Odtud se vsouvají mezi ektoderm a entoderm do oblasi budoucí zádové části zárodku. V střední čáře tohoto vysouvajícího se útvaru vzniká materiál budoucí struny hřbetní. Buňky po jejích stranách tvoří vlastní mezoderm. Struna hřbetní je u obojživelníků trvalým orgánem. U obratlovců se sice vyvíjí, ale jako celek se udrží jen dočasně po dobu embryonálního vývoje.

Mezoderm vytváří po vstupu mezi ektoderm a entoderm dvě hlavní oblasti. Podél hřbetní struny se člení na jednotlivé úseky nazývané segmenty - somity. Dále od chordy se toto členění vytrácí a mezoderm se štěpí na listy. Jeden z nich se přikládá k ektodermu a druhý k entodermu. Mezi nimi se nachází dutina, nazývaná coelom anebo célomová dutina.